23 březen 2012

Bída zvaná O2

Je to asi tři roky, co Telefonica O2 zapůsobila neblaze na mou psychiku. To bylo v době, kdy jsme se stěhovali a ač jsme s dostatečným (dvouměsíčním) předstihem zažádali o přeložení pevné linky a několikrát jsme se ujišťovali, že ji včas přeloží, tak nám Telefonica O2 nebyla schopná linku převést ještě dva měsíce po přestěhování. Problém tenkrát byli ochotni řešit až na základě mého zvýšeného hlasu (lehký eufemismus). Tolik na úvod.

Od té doby jsme měli důvod providera kontaktovat pouze několikrát při menších problémech s internetem, které nám někteří techničtí pracovníci na lince pomáhali vyřešit k naší spokojenosti. I když musím říct, že tam občas sedí na drátě naprostí diletanti. Nicméně stačí zavěsit a vytočit jiného a většinou na někoho schopnějšího narazíte.

Co mi ovšem dost hnulo náladou, je to, že si ode mne technici vyžádali, abych jim volal z mobilu (prý kvůli přesnějšímu proměření linky) a ne z té pevné, tedy od jiného operátora. Mé „cizí“ číslo se tímto dostalo do databáze O2.

Od té doby mi občas přijde reklamní SMS od O2, kterou mi nemají co posílat. A dokonce mi na mobil volali a sháněli mou přítelkyni, že pro ni mají nějakou nabídku, považujíc mé mobilní číslo za její. Tak jsem paní na drátě řekl, ať si mé číslo smaže z databáze, protože mě přes něj kontaktují zcela proti mé vůli a ubezpečování ze strany technika. Ona na to, že to ona nemůže.

Jelikož jsme však dospěli do bodu, kdy je nám pevná linka na nic. Se stoprocentní jistotou se za každým zazvoněním skrývá nějaká vlezlá osoba s „neodolatelnou“ nabídkou. Navíc již nikomu z pevné nevoláme. Padlo tedy rozhodnutí, že si necháme jen ADSL a telefonní číslo zrušíme.

Náhodou jsme šli kolem kamenného obchodu O2, takže jsme využili situace a že si zrušení tel. čísla s nimi domluvíme face-to-face. No a já, že si přihřeju polívčičku a při té příležitosti si s nimi také vyjasním, že mé mobilní číslo není vhodné hřiště pro jejich nabídky a mají ho v databázi neprávem.

Slečna za pultem nám chtěla vnutit místo tel. čísla nějaký mobilní internet navíc. Službu, která je pro nás zbytečná, ale v rámci balíčku to pro nás bude prý výhodnější. Nechtěli jsme. Fakt zbytečnost.

A navíc, na můj dotaz ohledně jejich volání na mé mobilní číslo, odpověděla, že ho v systému vůbec zadané nemají. Což je divné, když jsem jim ho kvůli technické podpoře jejich spárům svěřil. Tím pádem nejde ze systému vymazat.

Mnohem, mnohem divnější ovšem je, že u kontaktních údajů spojených s naším (tedy přítelkyniným) účtem je uvedeno naprosto nám neznámé číslo, které prý bylo použito při sepisování smlouvy. To číslo jsme já ani přítelkyně nikdy nevlastnili. Čestné pionýrské.

Slečně za pultem při tom zjištění začalo být evidentně trošku trapně a chtěla se vyhnout dalšímu vysvětlování nevysvětlitelného, dala nám proto „tajné číslo“ na které si máme zavolat a tam se s námi domluví na lepší ceně internetu a vyřešení ostatních záležitostí.

Nevím, zda je to obchodní záměr nebo neschopnost, ale má v tom O2 dokonalý bordel.

Popravdě se těším, až do naší čtvrti dosáhne konkurence, která už v sousední čtvrti funguje a my budeme moci dát Telefónice O2 definitivní sbohem. ADSL od O2 je u nás dost mizerné kvality (ústředna daleko) a ten jejich upload v době cloudových řešení je trapný už v základu.

Howg.

06 červen 2011

Varující zvířátka a poučení, takže bajka

Tuhle, minulou sobotu, jsem si vyrazil do Jeseníků. Bylo krásně. Moc krásně a moc horko. Cestou z Vozky do Sedla pod Červenou horou mi to nedalo a skončil jsem vyvalený v chladivé vodě Hučivé Desné, která o kousek výš pramení. A jelikož teče z rašelinišť, je docela silná už od svého počátku.
Nějak se mi nechtělo ten tok opustit, tak mi hlavou proběhla změna plánu. Kašlu na sedlo, půjdu dolů tím balvanitým korytem. Vody moc nebylo, takže suché balvany a boty vibramy umožňovaly i člověku mého vzezření ladné, dlouhé skoky s přesným dopadem mimo vodu.
Po minutce jsem se ocitl, porušujíc tím nějaká ta nařízení o ochraně přírody, v liduprázdném prostoru na počátku údolí Hučivé Desné. Modro a bílo nahoře, zeleno po stranách a okrovo pod nohama.
Po nějaké chvíli jsem vyplašil srnku a přišlo mi na mysl, jak jsou vlastně tyhle hory bezpečné. Žádní medvědi, vlci... Tou myšlenkou jsem se cestou dolů tak nějak pořád zaobíral.
A najednou mne zastavil podprahový alarm. Syčení, které člověk spíš cítí než slyší. Na balvanu pode mnou, na který jsem už už skákal, se slunila zmije. Vypasená, úspěšná zmije. Hned mi byla sympatická. Asi tím, jak varovala, aby předešla konfliktu. Snad proto, že se zmijí nebojím (z opakované osobní zkušenosti vím, že mi zmijí uštknutí neublíží), byla také klidná a docela mi zapózovala, než si zalezla pod balvan.
Co mi ovšem nejvíc zůstalo v paměti z toho okamžiku, je ten zvuk. To varovné zasyčení snad ani nejde do uší, ale přímo do mysli. Geniální.
A teď, proč bajka?
Protože se mnou ta zmije jasně komunikovala, takže vlastně jako pravé bajkové zvířátko, mluvila (bajka = zvířátka mluví).
Odkaz na fotogalerii na Picase
Fotogalerie na Picase
Když jsem se večer vrátil mezi lidi a několika z nich jsem tuto příhodu povyprávěl, fotky ukázal, slyšel jsem od mnoha z nich, že jsou zmije letos strašně přemnožené.
Následuje poučení (bajka = poučení). Druhý den ráno mi to docvaklo.
Hovno zmije. Lidi jsou přemnožení.

07 únor 2011

Ani pro nadpis se nemůžu rozhodnout (prokrastinace)




Po delší době si zde zase ublognu na téma deprese.
Od mého posledního příspěvku na téma deprese už uplynul bezmála rok. Za tu dobu jsem se snažil s depresemi bojovat jak se dalo. Abych shrnul, čím jsem se bojoval proti depresi v minulém roce.
Dieta. Podařilo se mi od roku 2009 shodit bezmála 40kg. Perfektní, ale časem přišly nějaké recidivy a teď už mám zase něco nazpátek. I když ne tak moc a pořád se to dá.
Běh. Loni jsem hodně běhal a dokonce jsem absolvoval půlmaraton. Rád bych běhal zase, ale nemůžu se k tomu nějak donutit.
Návštěvy lékařů a léčitelů. Bylo jich docela dost a nebudu to rozvádět. Prakticky bez efektu.
Šerpa. V létě jsem byl s přítelkyní na dovče ve Vysokých Tatrách a tam mě naprosto fascinovali horští nosiči. Až tak, že jsem neváhal si zjistit všechny náležitosti a v září jsem se na dva měsíce tatranským horským nosičem stal. Tak úžasné období jsem dlouho nezažil a plánoval jsem, jak zde na blogu budu u tohoto tématu rozplývat blahem, ale skutek, z dále rozvedených příčin, utek. Už abych zase nosil.
To jen na úvod. A teď přicházím k tomu, proč píšu tento článek.
Po návratu z Tater začátkem listopadu jsem si sliboval, jak získanou energii vložím do splnění všech svých předsevzetí a k totální porážce depresí. Ovšem hovno, hovno zlatá rybko. Za dva dny po návratu už jsem zase seděl jako lata a nebyl ničeho schopen. A v podstatě nejsem dosud. Došlo to až tak daleko, že dva měsíce sedím zalezlý doma a nejsem schopen udělat nic, ani opravdu zásadní, hořící činnosti (úřady, platby, přestavba bytu, dané sliby…). Nejsem schopen se soustředit, zapomínám a dělám chyby. Kamarád, co jsem mu propadl sádrokartonovým stropem, spadl u něj ze žebříku atd., když jsem mu pomáhal něco stavět, by mohl vyprávět.
Nedávno mě brnknul přes nos jeden článek na iDnes.cz zabývající se odkládáním důležitých úkolů u studentů - prokrastinací. Je tam článků víc. Po zhlédnutí několika dalších zdrojů jsem se v tom naprosto našel. Jsem schopen odložit naprosto vše, v podstatě jsem odložil celý svůj život. A pokud si vzpomínám, tak ten problém mám od dětství a je to, dalo by se říci, rodinný vzorec chování.
Je úžasné, co všechno se dá odložit. Namátkou:
  • cesta na záchod (jdu, až už si skoro cvrnkám do kalhot)
  • večerní, či ranní hygiena (prostě to vzdám cestou do koupelny)
  • jednoduchá odpověď na SMS, e-mail apod. (koukám na to, vím, že bych měl, ale neudělám to)
  • napít se (několik hodin mi trvá, než se rozhodnu, jestli si mám udělat čaj)
  • odpověď na jednoduchou pragmatickou otázku (přítelkyně se na něco zeptá a já prostě neodpovím, odpovím třeba až druhý den)
  • ranní vstávání (prostě nevstanu)
  • jít na "blbou" procházku (obleču se, ale nejdu, protože nejsem schopen se rozhodnout kam)
  • jít spát (i když zívám, tak se nedonutím jít si lehnout)
  • sehnout se pro rukavici, která už 3 týdny leží pod gaučem (raději chodím v mrazech bez rukavic)
Psal mi jeden člověk, že jsem odvážný, že své problémy s depresemi uveřejňuji, protože jimi také trpí, moc mě to potěšilo, ale prostě jsem mu nebyl schopen odpovědět. A to nemluvím o tom, že nejsem schopen komunikovat s úřady, to je doslova na infarkt. Začít nějakou práci atd…
A když už něco začnu, většinou to nejsem schopen dokončit. Třeba chodím do angličtiny a nejsem schopen se doma učit. Uteču i od posezení v hospodě. Sbalím se a jdu. Chytnu kytaru, že se něco naučím a po pár taktech končím. Nedodívám se na film u kterého chci relaxovat. Těším se, jak si napustím horkou vanu a budu se v ní válet. Prostě ji napustím, vlezu tam, vzápětí "chytnu nerva" a hned vylezu. Dělám web pro kamaráda, stačí mi odhadem hodina na to, abych ho dokončil a nahrál na server, ovšem na tu hodinu se chystám už od konce minulého roku.
Doma to u mě vypadá tak, že se všude válí hromady věcí určených k činnostem, co jsem si předsevzal, ale nikdy nedokončil.
Před pár dny mi ovšem svitla naděje, že to všechno půjde změnit. Díky výše odkazovaným článkům na iDnes.cz. Zaregistroval jsem se na serveru poradna.adiktologie.cz, poslal dotaz a doufám, že přijde odpověď, protože ani nejsem schopen se soustředit na to, abych vyplnil webové formuláře, které tam pro prokrastinátory nabízí.
Podle toho, co jsem si o prokrastinaci zjistil, navzdory své neschopnosti přečíst si souvislejší texty, jsem pravděpodobně sám "Bůh Prokrastinace".
Tento text, který jsem mimochodem dopsal s vypětím všech sil a v průběhu jeho psaní jsem začal a nedokončil minimálně 10 jiných činností, věnuji všem, kterým by mohl pomoct při hledání příčin jejich problémů a zároveň všem svým přátelům a známým, kterým jsem něco slíbil a zatím nedodal a těm, které má prokrastinace, jak vím, dost negativně ovlivňuje. A dávám si závazek, že buďto zemře ona nebo já (nedá se nesplnit ;-)).
PS: Omlouvám se za případnou nesouvislost textů a hrubky, které nejsem schopen po sobě zkontrolovat.
PS2: Jo, a když člověk ví, o co jde, dá se to brát s humorem.

08 duben 2010

Nemluvím pravdu a ochráním Vás před podvody

Tuhle se mi jeden můj příbuzný omlouval, že dal nějakému "finančnímu poradci" mé telefonní číslo, protože z něj vytáhl deset kontaktů (notoricky známá praktika různých agentů).
Odhadem po 14 dnech se mi dotyčný ozval. Mluvil o tom, že jsou nová služba, která si dala za cíl chránit lidi od podvodů, které dělají na lidi banky a jiné finanční instituce.
A taktéž se neostýchal sdělit, že můj příbuzný ho požádál (příloha ve formátu MP3), aby zavolal i mě, protože je to hodně zajímavá nabídka.
Ale, lidi, řekněte mi, jak mám věřit člověku, co překrucuje fakta a chce chránit před podvody?

Poučení z toho plynoucí:
1) Čím víc mi podobní týpci volají, tím více jsem imunní, asertivní a umím (nejen) je poslat do prdele. Děkuji jim z celého srdce. To jsem dříve neuměl. Už přes rok si u mě ani jeden neškrtnul.
2) Aplikace pro Windows Mobile Auto Call Recorder je skvělá hračka.

27 březen 2010

Někoho nakrmím

Tuhle poukázku na jídlo v hodnotě 300,- Kč jsem vyhrál v nějaké soutěži na internetu. Do Brandýsa nad Labem to mám sakra z ruky. Pokud by ji někdo využil, ať mě klidně kontaktuje. Pošlu ji za poštovné. Na obrázku je zobrazený rub a líc, takže je na výběr buď Zámecká restaurace nebo Felicita. A pozor! Platnost poukázky končí dnem 30. 4. 2010.


Případnému zájemci přeji dobrou chuť.

18 únor 2010

Guajacuran - lék co odpojí mozek od těla

I přes velmi dlouhé období pohody mě koncem minulého roku opět dostihly deprese. Ovšem, jak praví Hérakleitos: "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky". Příznaky mých depresí se posunuly od psychična více k fyzičnu. Alespoň tak to vnímám. Bude to tím, že to je z mé strany již zažitá, opakovaná a tím pádem i méně abstraktní záležitost. Projevují se jako neustálá úzkost, strach, tíha na hrudi, křeč v obličeji, která, jako by se snažila uzavřít všechny smyslové orgány. Nejvíce mi ovšem vadí, z toho všeho vycházející, neschopnost se soustředit. Co vadí? Sere mě to. Nemůžu dělat nic pořádného.
Před třemi týdny mě s tím psycholog poslal po dlouhé době na psychiatrii. Bez léků prý to na chvilku nepůjde. Trošku jsem se bál, protože mi před lety dělala antidepresiva docela blbě a míjela se účinkem. A to jsem jich pár druhů vyzkoušel. Tenkrát mi i psychiatr řekl, že nejsem typ na chemii.
Teď mě ovšem příjemně překvapilo zjištění, že se od té doby antidepresiva vyvinula a je mnoho přírodních preparátů. Přiklepli mi Guajacuran. Popsali ho jako zázrak z jižní Ameriky. Super.
V průběhu tří týdnů pravidelného požívání u mě ovšem došlo k docela zajímavému jevu. Mé svaly postupně ochabovaly a měl jsem docela problém s koordinací. (Což mimochodem není dobrá vyzitka pro výše postaveného na tréninku bojových umění :-D.).
K čemu mě to až dovedlo můžete posoudit zde, na ilustračním videu. Myslím, že je výstižné i bez komentáře:

video
PS: Hudba na pozadí není to, co rád poslouchám, jen mimo záběr běží v TV nějaký starý, černobílý film ;-)

Léky jsem vysadil, takže to pomaličku odeznívá. Raději se tomu s partnerkou smějeme, než bychom se tím trápili, i když to vypadá všelijak.
Ex malo bono. Je dobré dělat ze špatného dobré. Takže musím vydolovat i z tohoto nějaká poučení.

Poučení první
Když o tom přemýšlím, vždycky, když jsem potkal člověka, co trpěl choreou, mimovolními, extrapyramidálními pohyby, tancem sv. Víta., nazývejme to jakkoliv, v podvědomí jsem si představoval, že je na tom i mentálně hůře. Po mé osobní zkušenosti měním názor. Nemusí to tak být. Omlouvám se všem, které jsem si takto zaškatulkoval.

Poučení druhé
...podložené svědectvími lidí ze sféry zdravotnictví (nebudu jmenovat). Nové léky se dnes produkují v honbě za ziskem jako na běžícím pásu a nejsou před uvedením na trh dostatečně testované.

Poučení třetí
...velmi konkrétní. Bacha na lék Guajacuran od firmy Zentiva.

Dodatek:
Předem odpouštím všem, co mě po zhlédnutí videa a přečtení článku začnou považovat za méněcenného, či za nepřítele jejich byznysu.

14 únor 2010