Dobrá nedělní volba s ponaučením

Minulou neděli odpoledne jsem cestou autem domů volil mezi dvěmi trasami. Na poslední chvíli padla volba na tu, kterou nejezdím tak často a která vede mezi vesnicemi mimo trasu hlavní. Po zhruba kilometru se mi u krajnice mezi poli naskytl pohled na vozíčkáře, který se marně snažil sebrat ze silnice věci, které se mu vysypaly na asfalt. Zastavil jsem a věci mu pomohl sebrat.
Když jsem chtěl odejít, považujíc to, co jsem udělal za naprostou samozřejmost, dotyčný se rozplakal a začal mi říkat, že jsem "zlatý člověk". Říkal, že se o to posbírání svých věcí snaží asi hodinu, ale že jsem první, kdo mu zastavil. Mluvil o nějakých dvanácti autech, co projela a i když je stopoval, tak nezastavila.
Měl jsem v tom čase několikrát možnost rozhodnout se udělat nějaký volní čin. První byla sázka na náhodu, která se ukázala jako správná. Druhá volba byla jasná, žádné vědomé rozhodování. Zkrátka cosi jako reflex.

Stále věřím, že podobný "reflex" má většina lidí, že lidé jsou tvory společenskými, co si umí pomáhat. Proto přemýšlím, proč jsem byl třináctý v řadě a první, kdo zastavil. Ten vozíčkář vypadal trošku jako opilý, ale když jsem mu pomáhal, zjistil jsem, že z něj alkohol není cítit ani trošku. Navíc mi řekl, že jeho nemoc mu čas od času způsobuje problémy s koordinací a občas spadne i z vozíku. Ale říkám si, i kdyby, tak co, i opilec může být v nesnázích.

Budu tedy věřit, že to byla náhoda a, že těch předchozích dvanáct řidičů strašně spěchalo a opravdu je mrzelo, že si nemohou dovolit zastavit. Mě by to mrzelo také, ale okolnosti mi přály a pomoct jsem mohl.

Vozíčkář se mi chtěl nějak revanšovat a nabízel dokonce peníze. Říkal, že něco vyhrál a tím pádem mi může pomoci. Tak jsem mu řekl, ať pomůže někomu dalšímu. Když jsem o tom posléze v klidu popřemýšlel, došlo mi, že je opravdu lepší nám poskytnutou pomoc posílat dál, než ji vracet. Tomu, kdo nám pomohl je nutno opravdu poděkovat. Ale pokud mu budeme pomoc za každou cenu vracet, energie těchto pomocí se bude vzájemně negovat (jiná věc je, když tu pomoc bude opravdu potřebovat). Když pomůžeme někomu dalšímu, vznikne proud jehož aktivita bude patrná navenek a bude schopen ovlivňovat okolí.