15. října 2009

Ne-přítel

Dnes se mi stala velmi zvláštní věc.
Jel jsem autem a dával přednost "pěšákovi" na přechodu pro chodce, který zjevně spěchal. Zastavil jsem dost blízko přechodu. Dotyčný se na mě podíval a ve spěchu udělal děkovné gesto rukou. V tom okamžiku jsem ho poznal.
Byl to nešťastník, co mi pomocí esemesek vyhrožuje zabitím. A taky se mi kdysi před rokem poštěstilo s ním trošku "popasovat". Neptejte se proč. Jsem v tom nevinně. On mě nepoznal a tak spěchal dál.
Dost mě ovšem zarazilo, jak funguje moje vědomí. Připadlo mi v tom okamžiku, že jsem potkal starého přítele. Žádná zášť, žádný strach. Kdyby mě to setkání netěšilo a příjemný pocit nepřetrvával ještě teď, po pár hodinách, tak bych sem nepsal.
Je zvláštní, jak tenká (nebo spíše žádná) hranice je mezi náklonností a nenávistí. Koukám se dnes celý večer do svého vědomí a snažím se logicky zpracovat ten příval lásky ke svému nepříteli na život a na smrt...

7. října 2009

Orlické hory 26. - 27. 9. 2009

Jelikož patřím mezi ty, co po dvou víkendech strávených doma vykazují veliké známky neklidu (a u mě konkrétně dost velkých depresí), rád cestuju. Kamkoli, jakkoli. Rozhodl jsem se, zde uveřejňovat zde "krátké recenze" navštívených míst a také nějaké obrázky z cest.

Začnu tak nějak odprostředka, takže zde můžete očekávat i nějakou retrospektivu.

Orlické hory. V turisticky nejfrekventovanější části Orlických hor - v okolí Velké Deštné mě cestou napadlo, že tohle jsou hory vhodné pro důchodce. Žádné dramatické výstupy, všude asfaltové cesty po kterých vede turistická značka. Šli jsme s partnerkou "natěžko" a ostatní na nás koukali jako na exoty. (My na ně taky.) Zkrátka tip na výlet na nedělní odpolene.

foto: Velká deštnáVelká Deštná samotná je zajímavá svým pěkným výhledem na Krkonoše, Polsko, Vysočinu, Kraličák i Jeseníky podpořeným poddimenzovanou rozhledničkou na kterou se stojí docela fronta. Když jsem musel odkráčet z volného prostranství nějakých 10 - 15 metrů do klečí, narazil jsem na docela macatou zmiji. Což na tak frekventovaném místě musí každého samotymila potěšit.

foto: Tvrz Skutina Betonová tvrz Skutina je součást hraničního opevnění. Návštěva stojí zato. I díky nadšenému průvodci, který má velké, vizuálně ověřitelné zkušenosti s vojenskými výbušninami na vlastním těle a jeho jadrnému vyjadřování, které na prohlídce se zaujetím vnímaly hlavně malé děti a jejich rodiče.

foto: TopieliskoDalší zastávkou byla přírodní rezervace na polské straně hranice Torfoviska pod Zieleńcem. Je tvořena dvěma celky pojmenovanými jako Czarne bagno a Topielisko. Pokud chcete vidět lesotundru tvořenou rašelinou a borovicemi blatkami a nejezdit daleko na sever, zde máte šanci. A to i díky bytelné dřevěné vyhlídkové věži.

foto: Zemská bránaU provařené Zemské brány se nedá ani zaparkovat, ale když si člověk odmyslí skutečně veliký dav "lufťáků", je to moc hezký koutek přírody na polsko-české hranici. Pozor, kameny v Divoké Orlici dost kloužou.

foto: Rozhledna na Suchém vrchuCestou domů jsme ještě zajeli na Suchý vrch s vidinou hezkého výhledu. Ten nám byl docela znepříjemněn jednak davy výletníků všeho druhu, dále trošku šidící osobou za barem, která prodávala dětské vstupenky na rozhlednu dospělým za cenu "dospělého" lístku a také dvojitými, špinavými skly oken rozhledny, za kterými umíraly mouchy a tlela jejich mrtvá těla. Rychle kouknout a rychle pryč.

Nádherně prožitý víkend jsme si nenechali zkazit ani tím, že jsme před sebou dlouho tlačili svátečního řidiče cestou dolů do Červené Vody z Červenovodského sedla. Chvála babímu létu, chvála Slunci, chvála Orlickým horám.

Fotogalerie na webu Picasa (64 fotografií)

foto: fotomodelka

22. září 2009

Občas dávám na znamení

Dnes se mi přihodila tuze mystická věc. Jel jsem pro vyhlídnutý kousek zboží do OBI Olomouc. Ovšem předtím jsem požil větší množství tekutin, jež chtělo opustit mé útroby zrovna při vstupu do OBI. Naštěstí hned za vchodem má OBI útulné toalety.
Rozkročen nad pisoárem jsem dával tekutinám svobodu, když v tom si chlápek, co odcházel přede mnou, od umyvadla docela nahlas zaklel. Moc jsem to nechápal. Proč kleje čistý a zbavený nepříjemného nutkání? Hned poté jsem na WC osaměl. Přistoupil jsem k umyvadlu. Byla na něm baterie, co se jen zatlačí a nejde korigovat. Mocná síla vodního proudu mě docela zaskočila. Nicméně jsem si umyl ruce a usušil pod tím, mnou neoblíbeným nástěnným fénem (papírové ručníky jsou jistější).
Vyšel jsem ven z toalety, zamířil ke vstupu do hobbymarketu. A najednou... Ucítil jsem neobyčejné vlhko v rozkroku. Na kalhotách, v místě, kde ponáším (krejčovský termín) se mi skvěla docela fakt velká mokrá skvrna, která měla zcela jistě původ v síle proudu vody u umyvadla. (Ruce se mi ještě zaplaťpámbu neklepou a u pisoáru bývám docela lucidní.) Ovšem nechtělo se mi každému v OBI vysvětlovat původ oné vlhkosti.
No nic, OBI se dnes nekoná. Nabral jsem směr zpět k autu. Parkoviště ovšem bylo také docela zalidněné. A všichni, co jsem míjel, zírali těsně pod mé těžistě. Nebylo jak to místo nenápadně maskovat. Zvednul jsem tedy hlavu a hrdě dokráčel až k autu. V něm jsem ukul plán B. Měl jsem ještě navštívit jiný supermarket, tak jsem tam jel hned. Cestou skvrna za pomoci tření rukou, co nedržela volant uschla.
V druhém supermarketu mě čekalo velké, příjemné překvapení. To zboží, co jsem chtěl koupit v OBI tam měli za poloviční cenu.
A jaké z toho plyne poučení? Nevíte-li, kde je levněji, věřte znamením osudu.
Kecám. Plyne z toho poučení, že je OBI předražené.

9. září 2009

Moje dieta

V lednu 2009 jsem si jednou omylem stoupnul na váhu a zjistil, že se na ciferníku objevila váha 130kg. Následek "tišení" nervů při mých dlouhotrvajících depresích. Důvod k zamyšlení. Jelikož jsem i s takovou váhou téměř denně cvičil bojová umění, cesta k nápravě musela vézt někudy jinudy. Dieta.
Náhoda chtěla, že se mi do cesty dostala jedna sympatická slečna - dietoložka.
Zaplatil jsem si u ní dietu a začal ji opravdu striktně dodržovat.
Po sedmi měsících této diety jsem se dopracoval k váze 92kg. Ubylo mě tedy celých 38kg.
Chci zde podat důkaz, že když se chce, tak to jde. Tady je.
Před dietou:

Po dietě: