15. října 2009

Ne-přítel

Dnes se mi stala velmi zvláštní věc.
Jel jsem autem a dával přednost "pěšákovi" na přechodu pro chodce, který zjevně spěchal. Zastavil jsem dost blízko přechodu. Dotyčný se na mě podíval a ve spěchu udělal děkovné gesto rukou. V tom okamžiku jsem ho poznal.
Byl to nešťastník, co mi pomocí esemesek vyhrožuje zabitím. A taky se mi kdysi před rokem poštěstilo s ním trošku "popasovat". Neptejte se proč. Jsem v tom nevinně. On mě nepoznal a tak spěchal dál.
Dost mě ovšem zarazilo, jak funguje moje vědomí. Připadlo mi v tom okamžiku, že jsem potkal starého přítele. Žádná zášť, žádný strach. Kdyby mě to setkání netěšilo a příjemný pocit nepřetrvával ještě teď, po pár hodinách, tak bych sem nepsal.
Je zvláštní, jak tenká (nebo spíše žádná) hranice je mezi náklonností a nenávistí. Koukám se dnes celý večer do svého vědomí a snažím se logicky zpracovat ten příval lásky ke svému nepříteli na život a na smrt...

7. října 2009

Orlické hory 26. - 27. 9. 2009

Jelikož patřím mezi ty, co po dvou víkendech strávených doma vykazují veliké známky neklidu (a u mě konkrétně dost velkých depresí), rád cestuju. Kamkoli, jakkoli. Rozhodl jsem se, zde uveřejňovat zde "krátké recenze" navštívených míst a také nějaké obrázky z cest.

Začnu tak nějak odprostředka, takže zde můžete očekávat i nějakou retrospektivu.

Orlické hory. V turisticky nejfrekventovanější části Orlických hor - v okolí Velké Deštné mě cestou napadlo, že tohle jsou hory vhodné pro důchodce. Žádné dramatické výstupy, všude asfaltové cesty po kterých vede turistická značka. Šli jsme s partnerkou "natěžko" a ostatní na nás koukali jako na exoty. (My na ně taky.) Zkrátka tip na výlet na nedělní odpolene.

foto: Velká deštnáVelká Deštná samotná je zajímavá svým pěkným výhledem na Krkonoše, Polsko, Vysočinu, Kraličák i Jeseníky podpořeným poddimenzovanou rozhledničkou na kterou se stojí docela fronta. Když jsem musel odkráčet z volného prostranství nějakých 10 - 15 metrů do klečí, narazil jsem na docela macatou zmiji. Což na tak frekventovaném místě musí každého samotymila potěšit.

foto: Tvrz Skutina Betonová tvrz Skutina je součást hraničního opevnění. Návštěva stojí zato. I díky nadšenému průvodci, který má velké, vizuálně ověřitelné zkušenosti s vojenskými výbušninami na vlastním těle a jeho jadrnému vyjadřování, které na prohlídce se zaujetím vnímaly hlavně malé děti a jejich rodiče.

foto: TopieliskoDalší zastávkou byla přírodní rezervace na polské straně hranice Torfoviska pod Zieleńcem. Je tvořena dvěma celky pojmenovanými jako Czarne bagno a Topielisko. Pokud chcete vidět lesotundru tvořenou rašelinou a borovicemi blatkami a nejezdit daleko na sever, zde máte šanci. A to i díky bytelné dřevěné vyhlídkové věži.

foto: Zemská bránaU provařené Zemské brány se nedá ani zaparkovat, ale když si člověk odmyslí skutečně veliký dav "lufťáků", je to moc hezký koutek přírody na polsko-české hranici. Pozor, kameny v Divoké Orlici dost kloužou.

foto: Rozhledna na Suchém vrchuCestou domů jsme ještě zajeli na Suchý vrch s vidinou hezkého výhledu. Ten nám byl docela znepříjemněn jednak davy výletníků všeho druhu, dále trošku šidící osobou za barem, která prodávala dětské vstupenky na rozhlednu dospělým za cenu "dospělého" lístku a také dvojitými, špinavými skly oken rozhledny, za kterými umíraly mouchy a tlela jejich mrtvá těla. Rychle kouknout a rychle pryč.

Nádherně prožitý víkend jsme si nenechali zkazit ani tím, že jsme před sebou dlouho tlačili svátečního řidiče cestou dolů do Červené Vody z Červenovodského sedla. Chvála babímu létu, chvála Slunci, chvála Orlickým horám.

Fotogalerie na webu Picasa (64 fotografií)

foto: fotomodelka