Dystymie

Tak se z mé deprese vyklubala dystymie. Tento odborný název se dá přeložit jako „zdvojená deprese“. Mám se tedy s čeho „radovat“. Zatímco „obyčejná nudná deprese“ osciluje mezi stavy bez nálady a stavy veselí, tak dystymie je trvale pod hranicí štěstí a ještě k tomu Vám nasolí čas od času propady do nadprůměrných hloubek. No nic, nějak se s tím poperu, ale říkal doktor, že to bude celkem na dlouho, možná napořád.
Osud mi do cesty neustále přihrává spoustu událostí, které mě nějakým způsobem nutí být aktivním, ale neplyne mi z toho žádné uspokojení. Takže jsem druhotně depresivní i z toho, že si neužiju cestování, bojování, lásku, sex, dobré jídlo, hory, lesy, vodopády, atd… i když vím, že bych si to dobře užil nebýt dystymie. Panečku, nějak se mi to zacykluje.
Ale na druhou stranu je to dobrá škola života. Už jsem se od té zdvojené děvky dost naučil. O sobě i o druhých. To, že mi blokuje emoce mi umožňuje občas vidět jasněji.
Nejvíc mě na mém stavu mrzí, že se občas stávám dost nespolehlivým. Nejsem třeba pár dní vůbec schopen komunikovat s okolím, soustředit se na práci ba ani dělat úplně běžné činnosti jako je ranní hygiena. Pro ty, co o tomhle nemají páru mě to staví občas do pozice úplného lempla. Přes to jsem se rozhodl to tu přežít a bojovat dál.
PS: Ale až přijde zubatá, uvítám jí s radostí - to už nebudu mít tělo a tím pádem ani špatný tok serotoninu a radost bude jistě veliká.