Dystymie
Tak se z mé deprese vyklubala dystymie. Tento odborný název se dá přeložit jako „zdvojená deprese“. Mám se tedy s čeho „radovat“. Zatímco „obyčejná nudná deprese“ osciluje mezi stavy bez nálady a stavy veselí, tak dystymie je trvale pod hranicí štěstí a ještě k tomu Vám nasolí čas od času propady do nadprůměrných hloubek. No nic, nějak se s tím poperu, ale říkal doktor, že to bude celkem na dlouho, možná napořád.
Osud mi do cesty neustále přihrává spoustu událostí, které mě nějakým způsobem nutí být aktivním, ale neplyne mi z toho žádné uspokojení. Takže jsem druhotně depresivní i z toho, že si neužiju cestování, bojování, lásku, sex, dobré jídlo, hory, lesy, vodopády, atd… i když vím, že bych si to dobře užil nebýt dystymie. Panečku, nějak se mi to zacykluje.
Ale na druhou stranu je to dobrá škola života. Už jsem se od té zdvojené děvky dost naučil. O sobě i o druhých. To, že mi blokuje emoce mi umožňuje občas vidět jasněji.
Nejvíc mě na mém stavu mrzí, že se občas stávám dost nespolehlivým. Nejsem třeba pár dní vůbec schopen komunikovat s okolím, soustředit se na práci ba ani dělat úplně běžné činnosti jako je ranní hygiena. Pro ty, co o tomhle nemají páru mě to staví občas do pozice úplného lempla. Přes to jsem se rozhodl to tu přežít a bojovat dál.
PS: Ale až přijde zubatá, uvítám jí s radostí - to už nebudu mít tělo a tím pádem ani špatný tok serotoninu a radost bude jistě veliká.
Trošku mi to přišlo jako bys mluvil o mě...
OdpovědětVymazattakovýhle život je fakt síla, někdy to vypadá, že to nejde vydržet, ale už to mám přes tři roky a zažil jsem za tu dobu ohromné množství událost, které by mi jinak přišly jako úžasné.
Úplně nejhorší jsou zžíravé úvahy typu-nejde jen o chybu charakteru? nedostatek vůle? nedostatek porozumění světu? Vím, že je to nemoc, ale stejně tohle moc lidem vysvětlovat nejde, pokud se snažíš jako já zachovávat zdání normálního života a potom se tudíž i musí dodržovat běžné povinnosti a to je někdy pěkný problém:)
Tiež som sa v tom článku našiel. Aj keď si uvedomujem, že to možno nie je moja chyba, komplexy sú veľké krysy. Nikomu nevysvetlíš, že sa chováš divne aj keď nechceš. Neviem či mám bojovať alebo to nechať "plávať". Mám pocit že je to jedno.
OdpovědětVymazatPřečetla jsem pár článků o dystymii a je to jakoby to někdo psal o mě. Měla bych jít k doktorovi??
OdpovědětVymazatDystymie není dvojitá deprese, ale dala by se popsat jako lehčí forma depresivní poruchy s tím rozdílem, že dystymie je trvalejšího rázu. Jde o poruchu na pomezí mezi poruchou osobnosti a poruchou nálady, taková chronická deprese. Teprve pokud v průběhu dystymie dojde k depresivní epizodě, jde o zdvojenou depresi. Psychiatři se dušují, že vše je možné léčit, nejčastěji se používají antidepresiva SSRI, mělo by dojít ke zlepšení do 3 týdnů od chvíle, kdy je začne člověk užívat.
OdpovědětVymazatTak konečně jsem přišla na to co s mi děje,trvalo to sice neskutečných 20let,ale je to úleva. Nejsem lempl,lenoch a náladová bytost,hurá!!!
OdpovědětVymazatSouhlasím, pro mě taky bylo strašně důležitý zjištění, že to co se mi děje se nějak jmenuje a dá se to řešit :-)
OdpovědětVymazatMám asi slabší fází toho co popisujete, a odborně se to nazývá Dystymie. Je mi 16 let, a touto nemocí trpím už od 13. Líbí se mi, jak s touto nemocí chcete bojovat. Že jste se sní naučil žít. Je to opravdu obdivuhodné, protože mě to omezuje život neuvěřitelně. A vám zdá se taky. Chtěla bych se naučit s ní žít, ale přece jenom je pro mě vhodnější pomyšlení na opuštění tohoto světa. Už se mi to taky málem povedlo, ale asi tak v polovině jsem se zasekla, protože ta bolest byla tentokrát mnohem větší než ta psychická. Je nás víc s touto nemocí, co nám ničí život. Ale rozhodla jsem se proti ní bojovat, a nevzdám to.
OdpovědětVymazatTaky já jsem dlouhá léta sžírán touto nemocí.Vyzkoušel jsem dlouhou řadu antidepresiv,ale bez pozitivní odezvy.Před pár dny mi svitla naděje.Psychiatr mi předepsal Deniban (amisulprid) a já už se cítím několik dní výrazně líp.Tak jen zbývá doufat,že to tak vydrží.
OdpovědětVymazatTak já také Dystymie, osm let a neléčená, teď několik těžkých depresivních epizod, kdy už člověk opravdu neví jak dál. Dnes se dozvím jaká antidepresiva na mě zkusí. Užívání, zdá se, do konce života.
OdpovědětVymazatMám stejnou zkušenost - první, co mi po letech zabralo, je Deniban.
OdpovědětVymazatNic jiného, než bojovat, nezbývá. Někdy je to hodně těžké, ale zatím jsem se vždy oklepal. Dokonce se mi i přes horšící se psychiku povedlo dostudovat, ale musel jsem tomu podřídit všechno a do cíle jsem dolezl doslova po čtyřech, byť se to odehrávalo jen v mojí hlavě. V mém případě je to zřejmě doživotní boj a i když člověka napadají různé myšlenky, tak ho prostě nevzdám. Přeju všem, kteří se trápí a čtou si naše příběhy, aby se drželi a pokud to půjde, tak nemoci nepodléhali i když je to někdy nadlidský úkol...
OdpovědětVymazatAha, takže já měl asi také dystimii - tu mi vyléčili prášky, teď mám jen klasické depresivní epizody, které jsou čím dál řídčejší, čím déle beru léky. Jinak depresí trpím okolo 20 let, ale "diagnostikoval" jsem si je až o pár let později. Léčit jsem se začal také až před pár lety. Je to běh na dlouhou trať, jednak má medikace často způsobuje apatické stavy, pak se k depresi přidaly další zdravotní problémy, což jistě nepotěší ani psychicky zdravého člověka. Počítám, že je to sranda na celý život, každý den čekám, že se posere zas něco dalšího - můj život se skládá jen z cyklu klid-sr*čky-klid-sr*čky, prostě žádné průběžné dávkování, vždy jsem buď na dně nebo se z toho dna vzpamatovávám. Ale jinak snad působím jako docela veselý a vyrovnaný člověk, možná až trochu švejkovitě přiblblý. To je proto, že tu vyrovnanost a veselost většinou hraju a nejsem moc dobrým hercem.
OdpovědětVymazat