Ne-přítel

Dnes se mi stala velmi zvláštní věc.
Jel jsem autem a dával přednost "pěšákovi" na přechodu pro chodce, který zjevně spěchal. Zastavil jsem dost blízko přechodu. Dotyčný se na mě podíval a ve spěchu udělal děkovné gesto rukou. V tom okamžiku jsem ho poznal.
Byl to nešťastník, co mi pomocí esemesek vyhrožuje zabitím. A taky se mi kdysi před rokem poštěstilo s ním trošku "popasovat". Neptejte se proč. Jsem v tom nevinně. On mě nepoznal a tak spěchal dál.
Dost mě ovšem zarazilo, jak funguje moje vědomí. Připadlo mi v tom okamžiku, že jsem potkal starého přítele. Žádná zášť, žádný strach. Kdyby mě to setkání netěšilo a příjemný pocit nepřetrvával ještě teď, po pár hodinách, tak bych sem nepsal.
Je zvláštní, jak tenká (nebo spíše žádná) hranice je mezi náklonností a nenávistí. Koukám se dnes celý večer do svého vědomí a snažím se logicky zpracovat ten příval lásky ke svému nepříteli na život a na smrt...